Proč ženy nemohou vyhrát

Tuhle jsem potkal po dlouhý době kamarádku, před lety krásnou ženskou, koukám na ní a po prvním ahoooj, jak se mááááš, ty vole my se neviděli kolik, no kolik? no jo, deset let, to je příšerný, pojď na kafe, koukám na ní sice tvář je stejná, ale něco mi nesedí, hledám tu usměvavou holku, která byla před deseti lety plná života, energie, rajcu a sex appealu. Místo ní vidim strhanou, nevyspalou, uhoněnou, vystresovanou ženskou s kruhama pod vočima a roztěkaně unaveným pohledem... řikám hele, co je, pojď pokecáme...

Jedno presso, jeden čaj pane vrchní, tak jak, jak žiješ? Ona: snaží se držet dekorum, no...dobře se mám, dobře (tohle když řekne ženská, tak to na 90% znamená, že to stojí za hovno).

Zkrátka sama se sedmiletym dítětem, v pronajmutym bytě 2+kk za 15000, rodinu vlastně nikdy nevytvořila. Ráno v šest vstane, dá se v kalupu dokupy, pro holku svačinu, holku vykopat z postele, snídaně, odvést do školy, pak letět do práce, ve tři hodiny pro holku do družiny a letět na kroužky, rychle zpátky do práce, v šest pro holku do kroužků, rychle úkoly, udělat večeři, večerníček, holku nechat spát a je půl devátý.

Pak si sedne do kuchyně, otevře sedmičku červenýho, dá pár cigaret, před půlnocí se ještě vzchopí něco málo vyžehlit, a pak se jen svalí do postele, k nikomu se nepřimkne, nepomazlená, nepomilovaná, sama a tak pořád dokola. Rok, dva, tří, pět, sedm... o normálního chlapa vlastně ani nezavadí, když zavadí, tak co by s ní dělal, nevydrží, po pár letech jí došlo, že žije jako veverka v kolečku, roky přibejvaj a naděje na změnu kdenic tunic.

Od vejplaty k vejplatě, ve třiceti bojovala a byla hrdá že to všechno zvládne sama, v šestatřiceti jí došlo že ten závod nemůže vyhrát... princové zkrátka už jeli, kdo za něco stál je rozebrán, kdo zůstal svobodný je většinou nekonečný egoista, ostatní normální se postupně uvolňují jen z rozvedených manželství. Peníze nejsou, chlapi nejsou, zázemí je prozatímní protože na lepší nejsou prachy, dítě roste. A ona touží po lásce, po zážitcích, po ideálech a nechce se jich vzdát...a přitom cítí, že něco prostě není v pořádku a vlak ujíždí. Má se vzdát svých přání a žít s "hodným a spolehlivým", kterého nemiluje nebo čekat až jí zase trefí Amor přímo do srdce, ale zase to bude bez záruky? Pravděpodobnost výhry je asi tak jako v ruletě.

Co z toho všeho plyne: připadne mi bohužel že krutá pravda, ženy stárnou, muži zrají platí. Zkrátka pokud ženy zůstanou samy, sice nemají o nápadníky nouzi, na pár nocí se určitě najde někdo kdo je rád obšťastní, ale pánové v 35 jsou většinou velmi opatrní po těch svých škraloupech a většinou si táhnou z prvního manželství závazek k jednomu, dvěma dětem. Ti aby si pověsili na krk matku s dítětem, když "na trhu" jsou dámy o deset let mladší, nezničené, bezproblémové a bez závazků, no to by museli bejt fakt blázni.

Takže: VOLE, NEŽEŃ SE! Ušetříš si velkou spoustu starostí